V pradávných časech, v hlubokém, širém prostoru mezi hvězdami, procitlo Vědomí. Ač maličké, procházelo astrálními sférami a sálo energii z mnoha a mnoha světů. Zkušenosti, nabyté miliardami let putování, dotvořily nyní již nezměrné Vědomí a to povstalo. Ten den, den procitnutí, se vše živé a mrtvé, ba i samotní bohové, v jediné nekonečné vteřině otřáslo při třesku energie provázeným jediným vysokým tónem. Celý svět věděl, jaká moc a síla povstala... Ten den i zrnka v poušti halasně ševelila, prostý lid se shlukoval a pošeptával, bohové se horečně přeli o význam její existence - jedni se báli, jiní oslavovali. Avšak nikdo, ni pírko poznání hnané astrálními větry, ba ani mocní bohové mnoha světů, pravou podstatu Vědomí neznali. Čas plynul a svérázní bohové se ze strachu pokusili získat jeho tajemství. Vědomí však, nemaje nadále trpělivosti s marnivými bohy, počalo horečně spřádat své Tajemství do pavučiny světů. A tak, z prachu a popela každého světa, povstali prostí muži a ženy, jenž střepinu Tajemství v sobě nesou. Žel samotné Vědomí se zmenšilo natolik, že nyní již jest jen pouhou vzpomínkou v srdcích svých dětí, které stvořilo...
Tak praví Legenda
Příjem